Historie firmy Atari (1972 - 2002)

"Vítejte na stránkách věnovaných historii firmy ATARI - firmě, která stála u zrodu herního průmyslu a která pro tento průmysl udělala více, než kdokoliv jiný..."

 

Úvod
Pokud vás jen trochu zajímá historie legendární firmy ATARI - firmy, jež stála u zrodu herního počítačového průmyslu - tak jste na správném místě. Zde najdete stručný výtah z historie, biografii osobností, zajímavosti z chodu firmy a stručný technický popis nejznámějších produktů, včetně vyobrazení. Nejlépe uděláte, když si přečtete jednu kapitolu po druhé... JP

Předchozí kapitola Další kapitola

Seznam kapitol


Vyhledávání

Klíčové slovo
Vyhledávací službu poskytuje FreeFind.com

Info

Copyright © 2002-2006
 Historie Atari

Zdroj textů, dat a obrázků: Internet

Webhosting stránek zdarma na: www.sweb.cz

Valid CSS!

Valid HTML 4.01!

Prohlášení o přístupnosti

Kapitola 7

Příchod VCS

Pinball The Atarians z roku 1976

Psal se rok 1976. Společnost Atari již druhým rokem vyráběla oblíbený Home Pong a k tomu samozřejmě různé videoautomaty. V tomto roce navíc Atari zahájila (jako svůj vedlejší produkt) vývoj a výrobu mechanických pinballových stolů a dále koupila výzkumnou společnost Cyan Engineering z Grass Walley v Nevadě, kterou ihned začlenila do svého výzkumu a rozvoje (Research and Development). V tomto roce přesídlilo ředitelství Atari do Sunnyvale na Borregas Avenue 1265, kde zůstalo až do roku 1984. První pinballový stůl Atari byl dokončen v listopadu 1976 a měl příznačné jméno, jenž nemělo nikoho nechat na pochybách, kdo má být jeho uživatel. Jmenoval se totiž The Atarians (čili česky - Atarista). Nutno dodat, že výroba pinballových stolů vydržela Atari jen pouhé dva roky. Kromě uvedeného to byly ještě modely: Time 2000 (1977), Airborne Avenger (1977), Middle Earth (1978) a Space Riders (1978). Návrhářem jejich vzhledu byl designér Atari, George Opperman.

Atari Video Music - 1976

V roce 1976 byl u Atari vyvinut také jeden zvláštní přístroj (konstruktérem byl Bob Brown), jenž neměl s Pongem či videoautomaty vůbec nic společného - tento přístroj se jmenoval Video Music a jednalo se o jakýsi typ "barevné hudby" s možností regulace uživatelem. Po zapojení do okruhu běžného stereo Hi-Fi systému zobrazoval na barevné televizi hudbu ve vizualizované formě (tj. něco jako dnešní vizualizér v programu Winamp). Tohoto zajímavého přístroje nebylo vyrobeno mnoho kusů, pak byla výroba ukončena. (V počtu vyrobených kusů se dnešní zdroje velmi liší - udávají od několika kusů po tisíce, faktem však je, že přístroj je hodně vzácný.)

Channel F

Ale pozor, dělo se ještě něco jiného a to podstatně důležitějšího. Na trhu domácích videoher se v roce 1976 objevila vážná konkurence. Tou konkurencí byl domácí herní videosystém s označením VES (Video Entertainment systém, později více známý jako Channel F) firmy Fairchild Camera and Instrument, jenž využíval nové technologie z oblasti mikročipů, ale ke kterému bylo hlavně možno dokupovat další a další hry ve formě zásuvných modulů - tzv. cartridge (zde zvané Videocarts). Oproti Home Pongu, kde jste mohli hrát jen jednu pevně danou hru, to byl tedy velký pokrok. Cena systému byla 170 USD za kus a zásuvné moduly po 19.95 USD. (Takovému zařízení dnes říkáme herní konzola.)

Atari musela reagovat a do této vody vstoupit. Vlastní herní konzolu nazvanou Video Computer System, neboli zkráceně VCS (a později více známou jako Atari 2600), zkonstruovali u Atari v Los Gatos v roce 1976 pánové Joe Decuir a Jay Miner, který byl zároveň vedoucí projektu. Podkladem jim byl první prototyp VCS, jenž pro Atari vyvinuli Steve Mayer a Ron Milner z již zmiňované poradenské společnosti Cyan Engineering z Grass Walley. "Dřevěný" design konzoly pak vytvořili Douglas Hardy a Fredrick Thompson. Na rozdíl od systému VES, který produkoval pouze černobílý obraz bez zvuku, měla konzola Atari nejen kvalitní zvuky, ale i barevný obraz s paletou 256 barev. VCS byla vůbec první konzola řízená mikroprocesorem. V létě téhož roku byl také přijat první programátor, pan Larry Kaplan, který pro VSC vytvořil úplně první hru - tato hra se jmenovala Air-Sea Battle. Hry byly uloženy v zásuvných modulech (jeden modul = jedna hra), jako ovladače sloužily dva externí joysticky. Pomocí přepínačů bylo navíc možno u většiny her volit různé kombinace hraní, což zvyšovalo jejich pestrost a hratelnost.

Video Computer System (VCS) - 1977

V duchu Atari tradice, dávat prototypům ženská jména, podle křestních jmen svých mladých spolupracovnic, bylo pro konzolu VCS vybráno pracovní jméno Stella. V tomto případě ale bylo jméno dosti kuriózní - bylo to totiž jméno, vybrané podle značky jízdního kola, které v té době vlastnil konstruktér Joe Decuir...

Úspěchy Atari budily v podnikatelských kruzích všeobecnou pozornost, mimo jiné ji věnovala pozornost (dokonce o rok dříve než se u Atari začalo s vývojem VCS) také mamutí mediální společnost Warner Communications z New Yorku (od roku 1990 se jmenuje Time Warner Inc.). Warneři měli pro Bushnella lákavou nabídku - nabídli se totiž, že koupí celou společnost Atari, s tím dodatkem, že tam může zůstat jako předseda. S přípravou výroby konzol VCS Bushnell sice potřeboval provozní kapitál (jehož se mu zoufale nedostávalo), ale jelikož se snažil získat peníze i jinde, prozatím nabídku Warnerů nereflektoval. Nakonec, v říjnu roku 1976, zřejmě už unavený potřebou shánět potřebné peníze jinde (údajně i pod tlakem věřitele Valentinea) Nolan Bushnell svojí Atari prodal, a to právě Warnerům, za nabídnutých 28 miliónů USD. Z toho jen na Nolana připadlo 15 miliónů (část dostala jeho bývalá žena, která jinak hrozila soudem). Uvážíme-li, že jeho vklad do vznikající firmy v roce 1972 činil pouhých 250 dolarů, jednalo se o velmi efektivně zhodnocené peníze...

Joe Keenan byl Warnery ponechán ve funkci prezidenta, Bushnell byl jmenován předsedou správní rady (CEO). Firma byla organizačně rozdělena na několik celků, na tzv. divize. Výrobou videoautomatů se měla zabývat Arcade Division, výrobou konzol pak Atari Consumer Division. Ředitelství firmy bylo nadále ponecháno v Sunnyvale, na Borregas Blvd. 1265. Prodej Atari byl tehdy překvapením a většinu finančních odborníků udivila rychlost, s níž byla Atari prodána. Na druhou stranu, Atari dostala od bohatých Warnerů ihned infúzi 100 miliónů USD - velkou sumu i na dnešní standardy.

Atari VCS - zábava pro všechny

Následující rok měla Atari již dost prostředků na rozjezd výroby VCS a tak mohla být konzola v létě 1977 představena na Consumer Electronics Show v Chicagu. Když se konkurenční Fairchild dozvěděl, že Atari má pro svůj výrobek podobnou zkratku, přejmenoval vzápětí svůj systém VES na Channel F. V říjnu téhož roku byla konzola VCS uvolněna do prodeje - balení obsahovalo kompletní systém včetně dvou joysticků (typ CX40) a devět různých her v cartridgích. Doporučená maloobchodní cena byla 199.95 USD. To bylo sice více než za konkurenční systém Fairchild, ale přesto byla konzola od počátku velmi úspěšná a již na vánoce se stala trhákem. I přes tento slibný začátek ale Atari přežila rok 1977 jen s finanční podporou od Warnerů a byla stále hluboko v dluzích...

Další rok se vše změnilo. Přes všechny počáteční potíže totiž systém VCS plně zastínil konkurenční Channel F - a posléze vydržel na trhu o mnoho déle než jakýkoliv jiný (a to i novodobý) herní systém. Zásluhu na tom, že lidé VCS kupovali, měly některé VCS hry, které prostě všichni chtěli hrát - za všechny jmenujme např. slavné Space Invaders. (Licenci na hru koupila Atari před vánocemi 1978 od japonské firmy Taitio.) Americké děti na vánoce nechtěly normální hračky, chtěly tu novou zábavnou věc - chtěly "hrát Atari." Samotná Atari to dlouho přiživovala tím, že používala reklamní slogan:

"Už jste si dnes hráli s Atari?"
Některé hry pro VSC

Srdcem herní konzoly VCS byl osmibitový mikroprocesor Motorola 6507 (levnější verze procesoru 6502) na taktu 1.19 MHz. Zvuk a obraz zajišťoval speciální čip TIA (Television Interface Adaptor) konstruktéra Jay Minera. Paměť RAM měla velikost pouhých 128 byte (nezapomínejme, že v té době byly paměti stále drahé). Pro zobrazení obrazu v rozlišení 320x200 bodů a paletě 256 barev sloužil běžný barevný TV přijímač. Taktéž tříkanálový zvuk byl reprodukován z televizoru. Data her byla uložena ve výměnných zásuvných ROM modulech - tzv. cartridgích - o kapacitě 2, 4 nebo 8 KB, které se vsunovaly do slotu konzoly. Jako ovladače bylo možno připojit dva joysticky, pro jejich připojení byl použit lichoběžníkový konektor typu DB9. (Tento typ konektoru se pak stal standardem ovládacích herních zařízení u herních konzol či počítačů. Používá se v podstatě dodnes.)

Až do kolapsu na trhu videoher (na přelomu roku 1983-1984) byl systém VSC vlajkovou lodí Atari - i pak však výroba pokračovala, takže v roce 1986 mohla Atari oznámit číslo 25 miliónů vyrobených kusů. Výroba konzol (od roku 1986 v modernizované verzi Atari 2600jr) byla ukončena až na počátku devadesátých let v Asii a údajně se celosvětově vyrobilo kolem 30 miliónů kusů! Úžasné? Jistě!

"Have you played Atari today?"
Centipede for the VCS

Pitfall for the VCS

Defender for the VCS

River Raid for the VCS


Předchozí kapitola Další kapitola


Copyright © 2002-2006 Historie Atari. CZ. Poslední úprava nebo doplnění této kapitoly: 28.3.2005. Nahoru -